Tajný ctitel profesora Snapea

31. srpna 2015 v 22:01 | Profesor |  Profesorovo klišébingo
Fandom: Harry Potter
Přístupnost: Bez omezení
Páry: SS/HP
Klišé: Tajný ctitel
Shrnutí: Profesor Snape má tajného ctitele.
Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku. Jsou v ní využity postavy a události, které jsou duševním vlastnictvím J.K. Rowlingové.
Poznámka: Bez betareadu
Poznámka 2: Pokusila jsem se napsat klišé. Tímto vás varuji.

Profesor Snape měl tajného ctitele. Dopisy přicházely pravidelně každou středu už půl roku. Přinášel je samec kalouse ušatého. Mistr lektvarů a nynější ředitel Bradavické školy čar a kouzel se kvůli nim začal objevovat na snídani. Nemohl přece dopustit, aby se jeho pošta dostala do nepravých rukou. Listy od kalouse samozřejmě ihned po obdržení spálil.
Nedovedl by proto vysvětlit, jak se mohly dostat, svázány zelenou stužkou, do mahagonové skříňky na jeho nočním stolku. Nikdo se naštěstí neptal, a tak si je mohl číst v soukromí bez všetečných kolegů.

6. září
Milý Severusi,
doufám, že Tě můj dopis zastihne v dobré náladě, nebo alespoň v takové náladě, jakou můžeš po ránu mít. Já sám totiž bývám po ránu nesnesitelný mrzout.
Rád bych Ti něco prozradil. Něco, co Ti ke své nesmírné hanbě nejsem schopný říct osobně. Omlouvám se.
Víš, Severusi, já Tě mám rád. Hodně moc rád. Miluji tě. Bojím se však Ti to říci do tváře. Chtěl jsem ale, abys to věděl.
Omlouvám se, pokud jsem Tě svou zprávou popudil. Můžeš můj dopis klidně spálit a nikdo se o něm nedozví. Můžeš mi poslat nezdvořilý dopis nebo mne ignorovat, každopádně se Kalous příští středu vrátí pro odpověď.
Můžeš cokoli. Já jenom chtěl, abys to věděl.
Tvůj Tajný ctitel

Ani nevěděl, proč si ten dopis vlastně schoval. V první chvíli ho totiž opravdu chtěl spálit. Jenomže pak ho strčil do kapsy. Následně sepsal slušnou, leč odmítavou odpověď obsahující pochybnosti o duševním zdraví pisatele. Ten se ovšem nedal a o týden později přišel další dopis.

20. září
Milý Severusi,
velice Ti děkuji za odpověď. Obávám se však, že hodlám plýtvat Tvým časem i nadále. Zejména, budeš-li ochotný mé listy číst.
Dnes se mi o Tobě zdálo. Stál jsi nade mnou ve třídě a kritizoval můj lektvar. Já se tak bál… Po probuzení jsem se tomu musel smát. Když Tě znám už tak dlouho a vím, že jen pouštíš hrůzu… Stejně Tě ale obdivuji. Učit bandu puberťáků umění lektvarů. Nedokázal bych to.
Vzpomínám si, jaký jsem byl já. Ocenit kotlík, ve kterém bublá dobře uvařený lektvar, jsem se naučil, až dlouho poté, co jsem nastoupil do zaměstnání.
Dost už ale o mých vzpomínkách. Rád bych věděl, jak se teď máš a co děláš? Kolik trestů jsi dnes rozdal, kolik prváků jsi přivedl k pláči…
Musím už končit. Děkuji Ti za čas, který jsi věnoval mému dopisu.
S láskou Tvůj pomýlený neznámý.
PS: Neposílej mi, prosím, znovu huláka. Ochrany domu mi málem roztrhaly Kalouse.
Zmínka o ochranném kouzle schopném roztrhat sovu nesoucí huláka vzbudila i při opětovném čtení Severusovo znepokojení a také, jak si musel s nechutí přiznat, zdravou dávku zvědavosti. Neměl vůbec tušení, že může existovat ochranné kouzlo proti hulákům, které by mohlo uškodit i sově. Jeho tajemný ctitel byl zřejmě velice nadaný kouzelník. A nebo velice bohatý.
Mistr lektvarů prolistoval štůsek dopisů, od počátku školního roku se mu jich již nashromáždilo pěkných pár. A on stále nebyl ani o krůček blíž k odhalení tajemného pisatele. Po pokusu o umístění sledovacího kouzla na kalouse Kalouse (Jak originální jméno," myslel si Severus pochybující o fantazii majitele.) obdržel stejnou prosbu jako v případě Huláka.

Rozmrzele luskl prsty. Tiché pufnutí vzápětí ohlásilo domácího skřítka nebo spíš skřítku.
"Co si pán bude přát?" zeptala se.
"Přines mi, prosím, silný černý čaj a nějaké sušenky, Tilly," požádal skřítku Severus. Tilly hned zmizela. Vzápětí se objevila s velkým hrnkem černého čaje a talířkem sušenek.
"Tady má pán svůj čaj," ohlásila se a zmizela.
Severus se nadechl mírně oříškové vůně čaje. Upil a vzal si jednu máslovou sušenku s mandlemi. Sedl si na postel a ze zásuvky nočního stolku vytáhl starý v kůži vázaný zápisník. Odšrouboval víčko z kalamáře, namočil brk a začal psát.

Co vím o svém neznámém ctiteli:
  1. Je to muž.
  2. Studoval v Bradavicích.
  3. Byl mizerným letvarovým studentem.
  4. Má kalouse ušatého jménem Kalous.
  5. Trpí žalostným nedostatkem fantasie (čili je pravděpodobně nebelvír).
  6. Pravděpodobně je velmi mocný kouzelník.
  7. Zná neobvyklá ochranná kouzla. Nebo si může zaplatit někoho, kdo je udělá za něj.
  8. Je mladší než já.
  9. Není zmijozel.

Co nevím o svém neznámém ctiteli
1. Jak se jmenuje.
2. Kolik mu je let.
3. Jaké má povolání.
4. Kde bydlí.
5. Jak vypadá.
6. Odkud zná velmi komplikovaná ochranná kouzla.
7. Proč se zajímá zrovna o mne.
8. Kde mne mohl blíže poznat.
9. Kdo to je.

Severus si přečetl své seznamy. Potěšilo ho, že mají stejně bodů. Méně potěšitelné ovšem bylo to, že nejistota se týkala velmi důležitých bodů ohledně identity neznámého pomýleného mladíka. Pokud to tedy vůbec byl mladík. Rozhodl se přidat desátý bod do seznamu nejistot.

10. Jestli je to vůbec mladík a nedělá si ze mne legraci.

Jestli si ze mne nedělá legraci… Severus zdusil povzdech v šálku čaje. Z nějakého neznámého důvodu chtěl věřit upřímnému tónu mladíkových dopisů. Chtěl věřit, že to onen neznámý myslí vážně. Proto by také rád věděl, kdo ten mladý muž je.
Nevěděl už, jak se přiblížit k odhalení identity svého ctitele. Rozhodl se proto použít metodu jistého všetečného staříka a uspořádat vánoční ples. Samozřejmě v maskách. Rozhodně na něm ale nebude nabízet citrónové bonbony. Ačkoli něco s uklidňujícím lektvarem by se bezpochyby hodilo.

20. listopadu
Můj milý neznámý ctiteli,
dopisujeme si už dlouhé týdny. Proto bych Ti rád učinil jistou nabídku.
Koncem prosince pořádáme v Bradavicích Vánoční maškarní ples. Velmi rád bych Tě na něj pozval. Budeš tak alespoň mít nezávaznou příležitost pobýt se mnou na veřejnosti bez závazků.
Pochopím, pokud mé pozvání nepřijmeš. Dokonce to ani nezjistím.
Severus

Celý další týden pak Severus napjatě vyhlížel Kalousův návrat. Jak se blížila středa, kdy kalous vždycky přilétal, byl čím dál tím popudlivější a strhával víc a víc bodů. Studenti se báli v jeho přítomnosti byť jen nadechnout.
Konečně přišla středeční snídaně a s ní Kalousův návrat. Severusovi se téměř třásly prsty, když odvazoval pergamen ze soví nohy. S omluvou zamumlanou do pléna se zvedl od stolu a zamířil do svých pokojů, aby si v klidu přečetl vzkaz.

Můj milovaný Severusi,
samozřejmě, že přijímám Tvé pozvání. Rád se zúčastním plesu po Tvém boku. Za předpokladu, že na něm nebudou citronové bonbony. (Přemýšlel jsi už o borůvkových?)
Jsem už moc dlouho doma sám. Mé povolání totiž nepřekypuje společenskými událostmi a moji nejlepší přátelé jsou buď mrtví nebo na cestách v Kanadě.
Najdu si Tě.
Tvůj pomýlený neznámý

Severus si oddechl. Ten den nestrhl ani jediný bod.
Do Vánočního plesu však zbývaly ještě téměř čtyři týdny, během kterých měla celá škola příležitost zjistit, co to znamená jednat s naštvaným a nervózním Severusem Snapem; přestože on by pochopitelně žádnou nervozitu nepřiznal.
Dva dny před plesem se mu klidil z cesty i neodbytný Filch. Hodiny lektvarů byly na nátlak Minervy McGonagallové raději zrušeny.

***
Konečně nadešel den plesu. Mladší ročníky byly pryč, ty starší si vzrušeně štěbetaly a profesorský sbor se je ani nesnažil zkrotit.
Severus Snape se neukázal ani na snídani. Zůstával ve svých komnatách a snažil se vybrat mezi svými hábity nějaký jiný než černý. Velmi záhy zjistil, že je to marné. Jednoduchým kouzlem tedy změnil barvu jednoho hábitu na tmavě modrou a přidal jemný stříbrný ornament podél lemů a výstřihu, protože on měl smysl pro detail (na rozdíl od jistého milovníka pestrých hábitů).
Zbytek dne hodlal strávit se šálkem dobrého, a silného, čaje a s vánočním speciálem Lektvarového měsíčníku. V žádném případě netoužil vycházet ven mezi bandu vzrušených puberťáků.

Hodinu před začátkem plesu se do sklepení odvážila Minerva McGonagallová.
"Severusi," oslovila ho se skrývaným úsměvem. "Je čas jít. Musíš dohlédnout, zda je všechno správně."
"Pokud jste se beze mne obešli doteď, jistě se beze mne obejdete i po zbytek večera," odbyl ji Severus vytržený z článku o smrtelných jedech.
"Samozřejmě, Severusi," souhlasila Minerva roztržitě. "Jenomže jednou jsi tu ředitel, takže musíš ples minimálně zahájit."
Kdyby pohled mohl zabíjet, klesla by v tu chvíli nebelvírská ředitelka bezduše k zemi. Jenomže ji nechával Severusův vražedný pohled chladnou. Mile se usmála a počkala, dokud se Severus nepřevlékl a nedoprovodil ji do velké síně. Ten v duchu přemítal, zda do jeho zástupkyně čirou náhodou nevstoupil duch předchozího ředitele. Rozhodně měla Brumbálovsky žlutý hábit a paví masku přes obličej.

---

"Bavíš se dobře, Severusi?" přitočila se k němu obrovská zrzavá kočka alias profesorka Vektorová.
"Samozřejmě," zavrčel ten.
"Tak se bav dál," odskotačila jako malé kotě.

Ples trval již hodinu a Severus stále postával u stolu s nápoji a čekal. Ani už nevěděl na co. Pozoroval bavící se osazenstvo Velké síně, jejíž strop dnes připomínal severní nebe zbrázděné polární září, a neskutečně se nudil. Jak jen mohl zapomenout, že plesy nesnáší? Jeho tajný ctitel se stejně neobjevil, tudíž tu jen marnil čas.
Mistr lektvarů se už už chystal odejít, když sálem probleskl závan mocné magie. Znepokojeně se rozhlédl po jeho příčině, ale nic neobjevil. Vypadalo to, že onen závan neznamenal pro školu žádné nebezpečí. Přesto byly jeho válečné instinkty v pozoru.

"Severusi," ozvalo se náhle za ním. Otočil se.
"Zdravím tě, Severusi. Doufám, že nejdu nevhod… Zval jsi mne, tak…," ztrácel muž v zelené masce sebejistotu, zneklidněný Severusovým mlčením. Bylo vidět, že nervózně svírá pěsti.
"K-kdo jste?" Severusovi zakolísal hlas překvapením a nadějí, což by on sám ovšem nepřiznal ani pod desetinásobným Crucatiem.
"Tvůj tajemný dopisovatel," usmál se nejistě muž.
"Takže jste se obtěžoval sem přijít?" zeptal se Severus hrubě.
"Ano. A nebylo to obtěžování. Leda, že bych obtěžoval tebe. Nevypadáš právě nadšeně," odpověděl neznámý nejistě.
"Nemám rád plesy," oznámil Severus naprosto přitom pomíjející fakt, že tento ples sám pořádal.
"Také je příliš nemiluji. Jsou tak… Pokrytecké," rozhodil rukama neznámý.
"Nepůjdeme se projít?" navrhl Severusův ctitel po chvíli trapného ticha.
"Netančíte?" pozvedl Severus obočí v náznaku ironie.
"Špatně a nerad," zašklebil se muž.
Bok po boku mlčky vyšli z Velké síně. Severus nechal svého návštěvníka udávat směr. Brzy zjistil, že minimálně o svém studiu v Bradavicích mu mladý muž nelhal. Skutečně se ve škole dobře vyznal; neomylně je vyvedl ven k jezeru.
"Mám rád tohle jezero," vydechl mladík. "Často jsem sem chodil přemýšlet, když jsem tu studoval."
Severus vycítil nabídnutou příležitost. "Mohu se optat, kdy jste tu studoval?"
"Za druhé války s Voldemortem."
"To jste o hodně mladší než já," poukázal Severus.
"To opravdu jsem," souhlasil mladík.
"A přesto jste…," neokázal Severus dokončit větu.
"Ano přesto," zašeptal mladík a odvrátil se.
"Myslím, že bych vám o sobě měl něco říci," začal po chvíli trapného ticha znovu mluvit.
"To by od vás bylo velmi laskavé," souhlasil Severus blahosklonně.
"Severusi?" zarazil se náhle mladík. "Všiml sis, že si vykáme?! V dopisech jsme si tykali a teď…"
"Jasný důkaz toho, že jsem tě učil," pokýval hlavou Mistr lektvarů.
"Učil. Díky tvé trpělivosti jsem se naučil mnohému z jemného umění lektvarů. Využívám toho při své profesi. Vyrábím hůlky," řekl mladý muž.
"Učil jste se u Olivandera?" zajímalo Severuse.
"U něj i u několika zahraničních mistrů." Po této odpovědi se opět rozhostilo dlouhé rozpačité ticho.

"Brzy bude půlnoc," ozval se po chvíli Severus.
"Ano, čas se odmaskovat," vzdychl jeho společník.
"Nemusíš," zarazil ho Severus.
"Ale ano. Musím. Nechci ti už tajit svou identitu. I kdybys mě měl odmítnout," dokončil tiše mladík, ale Severus ho dobře slyšel.
"Proč bych…," začal, ale mladík ho přerušil.
"Možná proto," řekl a sundal zelený pruh látky, který mu zakrýval vršek hlavy.
Severus se div nezalkl vlastním dechem.
"Vy?!"
"Ano, já. Proč myslíš, že jsem se bál ti to říct," řekl smutně Harry Potter.
"Jestli jste si dělal legraci, tak…," zachrčel Severus.
"Nedělal. Myslel jsem to vážně. Miluji tě a rád bych s tebou byl. Neprokletý, prosím. Jsem sice mocnější než ty, ale tebe bych neproklínal," prohlásil Harry.
Severus se odvrátil. Nevěděl, co má dělat. Totožnost jeho tajného ctitele jím otřásla. Nikdy by ho nenapadlo, že jím je Harry James Potter, zlatý chlapec.
"Jak vám mám věřit?" ptal se a bylo mu jedno, že už Harrymu zase vyká.
"Zkus to. Nebo použij veritasérum," navrhl mladík.
"Proti kterému jste samozřejmě imunní. Na což jste ráčil zapomenout," setřel ho Severus.
"Nezráčil. Jenom věřím, že umíš něco silnějšího," odvětil Harry.
Severus se zle zašklebil. "To opravdu chcete po dnešní noci skončit jako blekotající nepříčetná troska?"
"Záleží na tom, co by bylo příčinou," odpověděl Harry s jiskrou v očích.
"Neflirtujte se mnou Pottere!"varoval ho Severus mrazivě.
"Dobře, nebudu. Přesto tě požádám, jestli by sis to ještě nerozmyslel. Mám tě opravdu rád a pokud bys měl zájem…," nedokončil Harry pod tíhou Severusova upřeného pohledu.
Severus se zamračil ještě víc. Jedna jeho část si přála to zkusit, druhá se bránila a podstrkovala mu všechny špatné zážitky s chlapcem i jeho otcem. Ta první mladíka bránila, že byl teprve dítě, že nic nevěděl…
"Nevím," řekl popravdě Severus. "Tohle si musím srovnat v hlavě."

"Chápu," přikývl mladík. "Nechám ti tu Kalouse, abys mi mohl napsat své rozhodnutí," řekl, přivolal sovu a s kývnutím zmizel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cloverdee cloverdee | 11. října 2015 v 3:03 | Reagovat

No počkat, to jako... konec? Vtáhla jsi mě do děje! Líbily se mi ty drobné detaily jako třeba narážky na Brumbála, tykání/vykání a hlavně kalous Kalous. Člověk by řekl, že to Severusovi dojde, kterýpak z jeho studentů trpěl nedostatkem fantazie a jemnosti? ;) I když, pokud teď vyrábí hůlky (což se mi mimochodem moc líbí), tak k těmto vlastnostem nakonec asi přece jen nějak došel.

Omlouvám se, pořád nemůžu z kalouse Kalouse. Kdybych měla sovu, určitě ji tak pojmenuji (jako další z trapných "nebelvírů" bez fantazie ;)).

2 Profesor Profesor | 21. října 2015 v 16:42 | Reagovat

[1]: Děkuji za tvůj krásný komentář.

Omlouvám se, pokud tě můj konec šokoval, ale bylo mým záměrem takto povídku napsat.  Nechtěla jsem z toho udělat blesk z čistého nebe. Přecejen se roky nenáviděli.

3 Abequa Abequa | 6. listopadu 2015 v 21:47 | Reagovat

Bude pokračování? Je to velice zajímavé a pokračování by se mi moc líbilo třeba bych chtěla vědět kdy se Harry do Seva zamiloval?

4 Zrpo Zrpo | E-mail | Web | 6. února 2016 v 22:17 | Reagovat

Ahoj rád bych použil tvou fanfiction ve svém videu :) je to možné? :) smaozřejmostí je uvedení zdroje a odkaz na web :)

Můj channel na Youtube :)
https://www.youtube.com/channel/UCc_v_KQLvJkyY8iL-zyGNWQ

5 Profesor Profesor | 25. března 2016 v 22:15 | Reagovat

[4]:Ahoj, jistě, že můžeš. Pokud jsi tak již neučinil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama